Jana Zaujecová vstupuje do prostoru sboru s křehkými textilními objekty, které nesou příběhy všedního dne i hluboké existenciální otázky. Textil, její hlavní médium, se stává prostředníkem pro témata péče, bolesti, mateřství a naděje. Již během studií začala tvořit liturgická roucha, což ukazuje, že její tvorba je od počátku propojena s duchovním rozměrem.

Výstava v Milevsku přináší silné momenty: nemocniční textilie, zástěry a košile, v nichž se otiskuje paměť bolesti i péče, proměněné v obrazy zakořenění a blízkosti. V jiných instalacích se objevuje inspirace středověkou spiritualitou, ctnostmi a obětavostí, zachycenou v gestech péče a darování. Sama autorka k dílu Pozláť všednosť říká: „Je to výzva pro každého z nás žít všednost ve svatosti.”

Výstava Pod vrstvami nám tak připomíná, že i skrze křehkost, každodenní námahu a obětavost se rodí krása a naděje. Každodenní služby a péče o bližního mohou být cestou k hlubšímu porozumění Boží přítomnosti v našem životě a ke svědectví křesťanské víry v každodennosti. Jak připomíná Písmo: „Co je slabé ve světě, vyvolil si Bůh, aby zahanbil silné“ (1 Kor 1,27).